Robinsonka

Černá šmouha,
rána, bum!
Chvíle dlouhá,
leze už mi na rozum.

Nechtěla jsem,
ale pozdě je.
Zabila jsem,
všechny svoje naděje.

Jenom sklenka whisky,
z cigarety dým.
Opíjím tak, jako vždycky,
v alkoholu ten svůj splín.

Že měla jsem přání,
dobrej život žít.
A na tohle ztroskotání,
navždy zanevřít.

Společnice smutná,
která nemá cíl.
Trosečnice svůdná,
jejíž člun se potopil.

Příboj ticha,
pomalu mne utápí.
Strach do boku mě píchá
a asi zcela polapí.

Nic nestojí za protest,
té zoufalé holky.
Loď narazila na útes…
toť konec Robinsonky…