re krut...

v jednom z večerů to vypadalo
jako konec světa
nebe se zdálo
pokryté pestrým
až hmatatelným peřím
co se o tvář téměř otírá
kdy v hlavě máte pocit
jako by jste se napili šampaňského
pocit
který si později nedokážete vysvětlit...

měl jsem tělo
zabalené v roztřepených pásech
matné černě kovové folie
pro lidské oko beztvarý
neodrážím žádné světlo
velmi podobný
statické elektřině
v kusu utržené látky
z nějaké skládky…

v letu
jsem se zavěsil
vybalancoval na římsu
a prohlédl blyštivým oknem
do pokoje jedné dívky…

obklopovaly ji neviditelné vynálezy
jako hejno akvarijních ryb
co spásají pochyby
a když vzhlédla
měl jsem pocit
že jsem se stal slabou vrstvou
dřevěného uhlí
pod litinovým roštem…

přistoupila ke sklu
a přitiskla se ústy
v tu chvíli jsem si uvědomil
že než držet
celé království
ve zlomených rukou
může být někdy lepší
pevně sevřít prázdnotu
ve spojení
nehmatatelným polibkem…