Collide

Proč pořád nevěříš,

že nejsem jako ty, jenž jsi znal dřív?

Copak netušíš,

že chci jen tvůj úsměv a tvoje slova?

Prosím tě stále znova,

důvěřuj mým slzám,

které jen večer drží v pěsti,

když u mě nejsi.

Nepůjdu sama nikam,

kde nebyl bys ty v mém srdci.

A přeci

trápíš se a bojíš dál.

Co udělat mám,

co říci...

Aby mé vyznání vroucí

dolehlo až k víře spící,

jenž obchází lásku tvou,

jak zjevit ti mám svou??

Musím zahodit vše vzklíčené,

i to, co by mohlo být...

Jen tak duše zničené

navždy se v nás mohou spojit...

Jen tak budeš klidně spát,

naší lásce život přát

a mně...

snad ústa pro smích zbudou!