Jen pár kapek

Lesknoucí studánky,

do neprozkoumané duše,

vylívají pálivé kapky,

naděje, lásky a smutku.

 

Rozpouští se slzy,

na lístku růže,

pálí rty, buší srdce,

chvějí se ruce.

 

Bledá jak smrt,

hledí do černé svíce,

budoucnost hlásí se,

o moc nad tím pokladem.

 

Zeď pomalovaná jasnými barvami,

skrývá hrad hrůzy,

obydlen smutkem a neštěstím,

milenci věrní zůstávají.

 

Mysl bloudí jeskyní snů,

za rohem noční můry,

a před kroky propasti,

bolesti minulosti.

 

Poslední slza,

zazářila ve světě,

pak rozpustila se,

v dekoltu víry.