Pamatuješ si na tu malou hospůdku
kdy nám docházela whiskey
a tys mě učil obláčky z dýmu
co omamoval stejně jako tvoje vůně..
Na barevný lístečky v tom nevšednim podzimu
chladný vánek co mi cuchal vlasy
na lásku bez jména, na ranní útěky
výlety do neznáma se sladkou příchutí..
Pamatuješ si vůbec na něco z toho ničeho
pro mě na chvilku všeho..
Na sevření těl, zpocenných dlaní v božské rozkoši..
Na krutý zdrcení ve větě o přátelství..
Dals mi chleba s medem na žízeň.
S každým polibkem vysáls ten pocit
samoty a zlomení..
Zároveň jedním tahem zlomils větvičku
s barevným lístečkem a taky srdcem..