básen

láska je jako růže
neb suchá jako troud
spadlé květy na posteli
co nikdy nepozná spánek

moje rty i srdce
tak bez dechu
anděl se usadil
v mém pokoji

vězněm je každý ten,
co uléhá bez naděje
stojící cizinec v samotě
a smutku

tak příjdu blíže
pohladím energii života
svítící bytost padne na zem
úsměv neb probudí se ihned