psí život...

kouřil jsem dýmku
v pokoji příjemně vytopeném
jen tak nalehko
se svým věrným druhem u nohou
a dumal jak že to je
s tím psím životem...

například tohle
vydáte se třeba na lov zajíců
a rozhodnete se
že už se nevrátíte
ona nehodlá žhavit telefon
nepodniká žádná finanční opatření
neláme si hlavu
jestli na ni myslíte
a když sebou bezděky občas trhne
není to doufáním
že jsem to já
nepoštve na vás přátele
ani vás nenechá stopovat
chlupatejma...

podobně je to s dětma
šest týdnů plná péče all-inclusive
ale pak ádie klazani
žádné loučení
má přeci svůj život
chce honit auta i slepice
rafat po střevících
a štvát svý zajíce...

po určité době také dojde
k zvláštní situaci
kterou nelze zcela pochopit
děti svou mámu
vůbec nepoznávají
a ona nepoznává je
takže tu holotu
klidně kousne do nohy
platí i pro muže
žádné shledání plné citů
prolévání slzí
ani trpké narážky
na nějaké opuštění...

a co v případě
kdy jsou doma
přeci jen dva v páru?

pár týdnů bitek
ale pak už se snáší
sem tam na sebe zavrčí
když se jejich cesty zkříží
jinak spolu v pohodě vycházejí
někdy dokonce tráví
celý den spolu
ale nic sentimentálního v tom není
čistě z praktických důvodů
zajíci se líp honí ve dvou
večer každý do svého pelechu
a neřeknou si ani dobrou...

takže co z toho plyne?
podrbal jsem se levou zadní za uchem
a hravě vyštěkl
že psi mají víc zdravého rozumu
než lidé...