století zimy

hlavou proti zdi půjdu zas
natluču si nos, zlámu vaz
z kusů mého těla možná žebřík postavíš
střepem z marných snah tučná srdce prorazíš

přehlušená slova Tvá
z plné pravdy ulitá
jen je křičte; snad rachotící vlaky
až vykolejí v oslabení
tichu zvolna pokynou: teď povídej ty...

Jdeme sněhem svítit slepým
v mrazu křičet do zakrytých uší
bez moci, klobouku a bosi
opilé ke studánkám vést