Krása s perletí motýla

Sekera podťala kořeny

s lehkostí pápěří

krása s perletí motýla,

muž umírá pro čest a pro ženy.

usedla vojáku do týla,

šeptala, že už se sešeří.

 

 

Ponořil den se do vína,

 utopil v něm mé srdce,

bárku pokladů

bolest tak ráda vzpomíná,

plamenem chutná hořce

jablíčka ze sadu.

 

Zatím co si ležím v rozestlané trávě,

u nás doma sněží do tváře,

Tvoje oči posílají holubice míru,

naše bílé ovečky, vlci na pastvě,

vtiskni si mé srdce do herbáře,

neztrácej rozsypanou víru.

 

Padá na mě hvězdný dech,

chladí,studí nekonečnem

zavázaným do dlaně,

duši mou obrostl mech,

naposledy s jitrem protnem

oči ve slunečních plamenech.

 

Vánek sebral věty pro Tě,

květy jejich nad  hlavou

roztají Ti na rtech

v sladkobolném Mi-lu-ji  Tě

valčík na rozloučenou

tančíme s větrem, výdech

 

...namísto výstřelu...