Odešel.
A s ním
i všechno, proč je člověk živý.
Nasládlá vůně letních večerů a luk.
Nekonečno magických hvězd na dosah,
žádný den jako ten druhý.
Tóny kapek májového deště
na osnovách duhy.
A ještě
jeden nekonečný
západ slunce v duši.
To chyceno do sítí lásky
může jenom odhadnout,
zda budou obzory dvou srdcí užší,
nebo dovolí mu zapadnout.
Avšak průzračné uhlíky pláče,
zaschlé slzy
na polštáři
prozradí víc
než nač se tváří,
i když říkáš jen: „To nic.“
Z polštářů slzy voníce
noc utopená na dně sklenice......
Pěkné,navíc vím o čem tom je.:-)
12.07.2013 19:06:42 | Jozef Bojanovský
Bolí to, ale je to hezká vzpomínka..a hlavně, že vůbec nějaká! Už zase cítím tu nádhernou atmosféru, která z tvé básně úplně sálá...mmm, už aby zase bylo léto :-)
27.02.2013 20:01:42 | Chancer
má to atmosféru. Text funguje jako celek a to je jedině dobře - za dvě hvězdy **
24.02.2013 16:49:36 | DracoMalfoy
Přál bych si takto krásně umět veršovat ;)
24.02.2013 16:47:17 | Morgenstern
Děkuji za kompliment ;)
Každý máme svůj styl, nicméně si nemyslím, že by někdo psal lépe nebo hůře, každý píše prostě jinak :)
24.02.2013 17:21:59 | Emily Winnacott
Odešel.
A s ním
i všechno, proč je člověk živý.
23.02.2013 22:28:47 | CCGREE