Dívám se do zahrady.
Sedím pod oknem na omítnutém a oprýskaném schodu.
Tohle okno bývalo dveřmi. Jsou zazděné a schod z nich zůstal.
Sedím tu rád.
Přede mnou je dlouhé mělké koryto v trávě. Kolem má úzké betonové a skoro rozpadlé krajnice. Je to cesta, dlouhá jen pár metrů než narazí na druhou.
V trávě rostou drobounké hluchavky s modrými kvítky. Jsou tam celé léto.
Hluboko pode mnou je jen písek plný vody. Je čistý, křemenný. Není ani důležité, že tam je. Zahrada okolo domu stojí na odvěkých náplavách Berounky.