Beznaděj

Svádím souboj,
vnitřní žal,
můj skutek už byl po zásluze potrestán.


Nechci víc, neslibuj mi nic,
jen zakazuj a nemiluj.


Osud spletený pevným bičem,
nic není na světě řízeno pouze chtíčem.


Hřmotný blesk lemuje oblohu,
z nebe k zemi hvězdy padají,
ohnivý déšť smývá stopy hříchu,
pak zatnul do stromu svou lesklou pýchu,
bláhové zůstat na místě a svůj život ve vteřině rozetnout.


Jedna rána, výkřik do tmy, postavy se k zemi hroutí.
„Miluji tě, lásko má“, stačil ještě podotknout.

Slzy smáčely celou širou zem.
Nad hrobem lidé pláčou: „ Klid a mír obětem.“

Ať v pokoji jejich duše spočinou a vzpomínky na ně se nikdy v prach nerozplynou.