Otupělá

Ať s tebou nebo bez tebe,
mám ruce celé od krve,
a vídávám tě ve svých snech,
ty šeptáš, mě se tají dech.

Znám mnoho vlhkých mužských úst,
co chutnaj hořko-sladce,
od tvých teď mám držet půst,
ty na mé zapomeneš hladce.

Ty v nás nejspíš nevěříš
a já do dáli se dívám,
skrz okno, na něm z času mříž,
ne, nic ti nezazlívám.

Chápu, že naše odloučení,
mění naše osudy,
co bylo dřív, již dávno není,
do slabin zaťals ostruhy.

Chybělo tak málo,
a kniha se šťastným koncem
mohla býti celá
nezlobím se, asi se všechno mi jen zdálo,
cítím se teď
- pohodlně otupělá.