Rozloučení

Obláček prachu zvedá se venku,
čekáš snad na milenku?
Psal jsi jí, to nepopřeš,
že vznikl cit – nezapřeš.

Každý pohled čtu v očích tvých,
chci tě, říkáš, když otvíráš ústa,
však najednou pusto, prázdno, místo toho místa.

Bolest, zmatek, v srdci žal,
co jen si to namlouvám.

Vše přejde a zmizí v zapomnění,
není však lehké probouzení.

Myšlenky letí a dál se kutálí,
k tobě však ne – letí tam, kdesi do dáli.

…zkus natáhnout ruku a chytit tu mou,
ať alespoň vím, že mám zapomenout…