Bez prosby

Létal jsem, létal, jako ty
nad zpustošeným krajem
citů, co zmohly mrákoty.
Proč na lásku si jen hrajem?

Viděl jsem, viděl činy zlé
prý náklonnost k nim se dědí
či vzpoura to duše vyprahlé?
Kdo přizná se u zpovědi?

Já toulal se dlouho životem,
jak žebravý šel jsem mnich,
proud vášní nevřel klokotem.
Zasloužím si jen smích?

A vůbec už se nedivím
úsměvu na straně dluhů,
že narodil jsem se, to vím.
Však v jakém zvěrokruhu?

Zamumlal jsem si častokrát
(jen pošetilými rýmy)
ať osud dá mi reparát.
Před dveřmi zavřenými?