Pán a paní
Pán a paní
kde sedává na dvorku
pán a paní
s knihou na klíně
Do kuchyně jim nevidím
jen z komína dým
který se k nebi loudá
nohy váže jim rodná hrouda
Při západu slunce cloní si oči
ten pán a ta paní
Dávno zapomenuté chvíle
v podvečerním šeru se chvějí
Pán s paní domů se loudá
kanape nabídne svůj klín
od spánku je dělí chvilka pouhá
noc přidá svůj baldachýn
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
I já znám jeden starý dům, jen už tam žije někdo úplně jiný. A ten dům už není"ten starý dům." Díky za tu krásu.
17.01.2007 20:49:00 | Verule
Je to krásná idylka.Jsem vždy dojata,když vidím na ulici dva staré lidi jak se drží za ruce a je na nich vidět,že láskaa je neopustila.Stejně dojímá i tato báseň.
17.01.2007 19:56:00 | s.e.n
tak popřejme jim chvíle spolu,
tu společnou všední pohodu
a obyčejnost, která voní
tím, jak se umí ruce spojit...
tu prostou krásu okamžiku
uprostřed ráje jejich bytu...
tu blízkost plnou člověčiny...
kterou teď kreslí tvoje rýmy...
:o)
17.01.2007 15:36:00 | Cecilka
tak popřejme jim sladký spánek,
vzpomínky na chvíle šťastné
co bylo jich, člověk žasne
že neodvál je stáří vánek,
ta poslední - podzimu květ
na dvorku chce s nimi posedět
..a vplížit se do veršovánek :o)
J.C.s
17.01.2007 15:31:00 | j.c.