Únik ke hře

Přemýšlela jsem

co vlastně cítím

a čím jsi mi blízký.

Když utíkám před světem

kvapem opouštím

chci utéct i před tebou

a hlavně přede mnou.

 

Tak jsem vyplivla svoje srdce

zdrcený, poražený u řeky..

nad ránem na chodníku z asfaltu.

Jenomže tys ho sebral za rozbřesku

A dlouho sis ho prohlížel

a přehazoval

 

z nálady do nálady

ze dne na den

z noci na noc

z baru do baru

 

Ale proč?

Láska je ostrá břitva a duše z ní jen krvácí

když stejně trávím noci sama

měls ho nechat ležet

a šlápnout na něj rovnou.

 

Co cítím?

Strach že neuteču.