A až...

V přítomnosti se vypráví pravda
a po delší době je z ní pouhá lež
Smrtonosná je naše slavná zrada
Kterou skrýváme jako skrývá se zvěř

A až vykvetou kosatce má milá
To my ulehneme ke spánku
Jen pro potěchu světa ať vidí že jsi živá
nechám je věřit že v deštivém vánku
umřela jen duše
a tělo žije dál
Ať život na nás fluše
To já jsem přeci král.

Tak už si naserte hlupáci všech zemí
proč jen neposloucháte co vám chci říct?
Vy nikdy nepochopíte jak v duši je mi.
Můžete si mě klidně vysvlíct,
ale já radši chcípnu
než se vám plazit u kolenou
umřu abych dál mohla žít.
.
Protože, vás spolkne nicota
ve které moji drazí nepřežijete ni den
a proto do svého nicotného života
zapojte múzy
Možná pak pochopíte můj smysl
nebo zavrhnete moje bláznovství
nikdy mi však neublížíte
protože bolest je moje druhé jméno.

A až napadne první sníh má milá
Poté se probudíme a zničíme vše
A pak pochopí že ty jsi živá
a že mě čeká má poslední mše
a i když si to neuvědomují
v duchu jsme to na co musí pořád myslet
a ti co zbyli nás napodobují
ale neboj se brzy přijde jejich skon.

A až zemřeš se mnou má milá,
v hrobě po tvém boku
nechám červy požírat se navzájem
aby jsi pak lépe snila.
A my tam kdesi v dáli
popíjeli lahodného moku.
A žár spaloval naše hnijící červy prolezlé tělo.