Pavučiny snů

PAVUČINY SNŮ

Tak jako týden skládá se z dnů,
tkáme si závoj z pavučin snů.

Den za dnem mnohdy bezútěšně míjí,
protnou se vlákna – docházejí síly.

Západ slunce východ střídá,
ze zrcadla smutný klaun na nás se dívá.

Náhražkou duše staly se trosky,
kolem srdce ovinut drát – ostrý.

Z trosek postavit hrad?
Utopie či jde to – snad?

Parodií na naše sny život se stává,
každá hezká chvíle může být drahá.

Pavučiny snů rozpadnou se v prach,
kolem rozprostře se beznaděj – z nových zítřků strach.