Skalka

Skalka,za vsí nedaleko,
kam chodil jsem si hrát,
uprostřed stromů ukrytá,
zde mohl jsem plakat,i se smát.

Úvozem jsme tam chodili,
pospolu,či sami,
obilím se brodili
a čas hrál vabank s námi.

Ostrůvek vzpomínek mezi lány,
kouzelná nevinnost dětství,
zde hráli jsme na indiány
a kovboje s železnou pěstí.

Kolik je těchto míst na světě,
kam mysl naše se vrací?
Prožité chvíle na jiné planetě,
létání v oblacích,to vše se věkem ztrácí.

Po letech,uprostřed borůvčí,ležím v duchu
a hledím do nebe,na mraky bělavé,
silně se nadechnu čerstvého vzduchu
a povzdechnu.
Času úprky bezhlavé.