cingulum...

ležím naznak
ošlehaný severním větrem
na zploštělém kameni
co býval kdysi meteorem
jako titanik
co ztroskotal v měsíčním kráteru
a teď se opírá o útes
prorostlý břečťanem
uprostřed kruhu makrokosmu
na čele pečeť šalamounovu
a vlasy se ježí jak hadí šupiny...

když se ozval šramot
v levém spirálním rameni
zahlédl jsem průsvitnou siluetu
pak se odhrnul damaškový závěs noci
a objevila se dívka
neznámé krevní skupiny...

příteli napadlo tě někdy
že metateze se podobá metastázi?
například když místo bažiny
řekneš žabiny
také je to změna...

nechci moc
pouze tvou Moc
energie
a přimkla se ke mně...

má Navaz
čekl jsem na tebe...

zlatá hlava
žulového lva zahryzla
se do bronzového kruhu
lehký třas přebíhá po zdech
nevysvětlitelný šum
se převaluje v okapech
pod střechami
vzduch se propojil
s hlubinami země
a já cítím
jak temná hmota vyvěrá
a zároveň se mísí
s nebeskou alchymií
jako pruh lehké mlžiny
spočívající na vršcích
které se modrají před očima
a pak se vstřebávají
v kdoulovitých povidlech nekonečna...