Trýzeň

Uprostřed ostrých kamenů,
trní a střepin
spočívá má duše.
Čeká v mrazu i žáru,
cítí se mokrosuše.

Roztříštěná na kusy,
rozmetaná mocným úderem,
krčí se vystrašená,
bezmocná,nemocná
za bludným kamenem.

Co s tím?

Vražený klín
do mého nitra,
osamocená jitra,
hlad po hostině,
krajiny nehostinné.
Všudypřítomný stín.

Nikdo netuší,
kde balzám na duši,
láska bolest nahradí.
Orkán utichne,
spící procitne...

i slovo leckdy pohladí,
uhasí žízeň
utiší trýzeň