S úsměvěm ve tváři,
kouzlíme obrazy,
růžových skřivánků,
a za zády stíny ze sviček vonných.
V očích odrazy,
v hlavě životní moudra,
zahřání na srdci,
a jedna velká touha.
Doufám v lásku,
možná jen marně,
a srdíčka v trubičce,
měníc se v květiny červené.
S myšlenkou směšnou,
na černý most do země světů,
do snů zázraků malých i velkých,
kde jednou se možná podíváme do zrcadla pravdy.
poslední sloka je taková pesimistická...
27.03.2013 06:39:48 | Robin Marnolli
Snažím se snažím ale prostě to nejde udělat jinak:) díky za přečtení=)
27.03.2013 22:44:39 | Kirsten
no jasně...mám tě v paměti, tak se vždycky stavím, jenom mi něco říká, že ze sebe dokážeš vytřískat ještě víc;-)
RM.
27.03.2013 22:48:58 | Robin Marnolli
možná jo jen už nebývá tak častá nálada na psaní a když je tak nevidím na písmenka:D
27.03.2013 22:54:42 | Kirsten
doktor předepsal špatné brýle?...to snad né...dej mi jeho číslo, vyřídím to hned;-)
RM.
27.03.2013 22:59:03 | Robin Marnolli
nn to jen je nálada když je upito:D
27.03.2013 23:22:06 | Kirsten
dobře tedy, doufám, že alespoň dobrého vína:-)
27.03.2013 23:43:35 | Robin Marnolli