Mlžný měsíc

Za mlhou měsíc,

schován pod pelestí postele,

kde ty a já,

schovali jsme naděje.

 

Stříbrné nitě,

propletli nám životy,

srdce by se radovalo,

jenže je svázáno řetězy.

 

Z okna proniká chlad,

dere se pod kůži,

naivním lidem,

kterým nemohu pomoci.

 

A husí kůže z pohledu do tmy,

z vize nejasné budoucnosti,

která nám šlape po nocích,

a dostává mizerně zaplaceno.

 

Smuteční ódy,

v dálce od lesa zní,

vlci si vypráví,

o dívce spanilé.

 

Stačilo by jen málo,

pro úsměv upřímný,

měsíc bez mlhy,

...se jen tak neobjeví.