Rozjímání se samotou

Ve špinavém a zaprášeném pokoji,
vdechuji v tichosti jako nikdy předtím,
v tento mlhavý podvečer,
jako bych se probouzel i když nesním,
tuhle poslední cigaretu...

Jak tak ležím a čekám až projdeš dveřmi,
možná, ale jen možná mám chuť se svěřovat.
Ty dveře jsou vyražené z pantů už dávno, veř mi.
Známe se dobře, mně nemusíš nic namlouvat,
nebudeme si hrát na etiketu...

Nejsi sama, má drahá samoto.
Zapomněla jsi, ale já si to pamatuju,
všechno to zvláštní, co se stalo.

Nejsem sám, má drahá samoto,
málem jsem zapomněl, že si pamatuju,
jak zvláštní to všechno bylo.

Sním o těch zvláštnostech a vzduch plním dál kouřem,
poslední paprsky procházejí oknem,
zatímco čekám, až projdeš těmi dveřmi.
Aspoň si mohla přijít a říct mi "Sbohem".