jak vyvést z rovnováhy...

klaft splývá
z tvé černomodré hřívy
ňadra se dmou
pod vlajícím mušelínem
čelo ovíjí uraeus
se smaragdovýma očima
a nad hlavou kmitá
trojklaným rubínem jazyka…

černá říza tě objímá
stříbřitými odlesky v pase
stažená šerpou
pošitou kosatci z černých perel
bradavek se laskavě dotkl štětec
malabarské otrokyně
smočený v karmínu
jímž ti zkrvavěly i rty
vábné jako řezná rána…

stačí jediný pohyb
ocitneš se uprostřed
přetrhneš opasek
přiléhavého brnění
jež kryje půvaby
tvého jantarového břicha
a zjevíš se celá
jako Antinea
sebevědomá a chlípná
panna i nevěstka
oděná pouze mocí
svého těla
žena nahá
žena ozbrojená…

nakrucuješ boky
a útočíš klínem
jako tenkou dýkou
s trojhrannou čepelí
která nezanechává stopu
abys mne dohnala
k vrcholu demence…

položil jsem ti ruku
jemně zezadu na krk
milá Meroe
jsi teď spokojená?