Na cestě k hájence,kolem pramenu
poslední lahvový je ve spíži
když zastaví se na kus řeči
ty věty do stromu co tiší
ty malé bolesti a smutky
vstupuje vrátky
někam se ztrácí
ty své obyčejné Postřižiny
na cestě k nádraží
jazyk se oblaží
kočky zaplaší
sluneční stíny
že dál se nese
jeho slova
v tichém lese
svého anglického krále...