Falešná

Říkají jak krásně se směje,

jak beztarostně životem pluje,

a závidí a tiše křičí,

berou rychle před ní do zaječí.

Pádluje do širého moře,

oblečena jen velmi spoře,

v očích slzy tajně ukryté,

s životem jejím tak spjaté.

Štěstí toho se jí nedostává,

a to je špatná pravda svatá,

nesluší se aby smutná byla,

proto závějem smutek kryla.

Hledá říši srdci blízkou,

to jí bije pod bílou blůzkou,

a vlasy vlají ve větru,

už nikdy nechce prožít samotu!