Anotace: Napadl mě text a tak ho sem vkládám, i když vím, že básník nejsem. Je taková vesmírně pozemská:-)
Tam kde bylo jasno, rozkvetl hněv,
Ošklivě mizí všechno krásno, z lící mizí ti krev.
Bledneš, zklamal jsem tě.
Omlouvám se, neslyšíš, ke zkáze nás přivedeš.
Bouřka blížící, hromy a blesky svítící,
Vítr sílící, tak vypadá tvůj vztek, má drahá Leonido,
Tvůj vztek pro mě určený.
Jak krásně si zářila, teď ničíš.
Nechtěl jsem, promiň, tak slyšíš?
Nikdy to nebyla láska, spíš sázka,
zda udržíme vesmír v rovnováze.
Bouřka blížící, hromy a blesky svítící,
Vítr sílící, tak vypadá tvůj vztek, má drahá Leonido,
Tvůj vztek pro mě určený.
Nejdřív Země, pak celá soustava,
Nakonec jsi jako jediná hvězda na nebi, co zůstává.
Já jsem jen něco, vesmírný prach,
Dostal jsem strach, že má drahá Leonido,
Co jsme byli, skončí zapomenuto.
Možná by Ti lépe slušelo psát ve volném rýmu ... Tolik to nesvazuje :)
01.04.2017 16:32:15 | Zamila
wow, nečekal bych komentík na tak starou věc...ale děkuji:-)
Já básník nejsem..jednou za rok napíšu jen tak pro sebe něco..ale jinak se věnuji proze. Takže já to moc neřeším, i když máš asi pravdu.
Děkuji:-)
01.04.2017 18:23:37 | Draconian
tam, kde byla tma, však světlo zazářilo,
kometa Halleyho zas vrátila se domů,
na chvíli zas teplo,
místo Slunce,
místo lásky
...
jak ledová královna pak v prachu zmizí k věčnu
a nevědomost neví,
zda vážně něco bylo,
zda smáli jsme se tomu,
že stačí použít
jen více lepící pásky...
26.05.2013 13:05:14 | Tanecnice