někdy

Nehmotná věc nás zhmotnila
to ješte teprvě se sceluje..
Když už konečne pochopime že už nejsme..jen si a jsem
neskoro už nebude,prostě už bylo
Nahanime se po lesích,sledujeme hviezdy,podle tebe i v moři plaveme..možná,
ale já tam s tebou ještě nebyla
Mosty zhrzené,lidi zamračení a my si konec-koncu dávame to svoje zbohem
Je videt že lhostejná jsem ti až tak nebyla,vydrželo ti to docela dost dloho,ale
s ním ten zabitej čas který jsem ti vzala už jen přeci doběhneš
Jsou věci kterých se nebojím
nebojím se,že budeš sama a taky se nebojim o to tvoje udělaní se
šampioni jsou šampioni,ale do kdy..to je mne už uplně jedno
A možná někdy si spomenu o svátcích a možná i o nározkach tvých,
jak i s nejkrásnějšího svátku udělat hřích


Pak budu jenom přemýšlet,přesne tak,jak to mělo zas být
hrát vše all in
bít se dokrve za sebe
zas čekat na jaro pokud nevyroste tráva
možná něco spálim,poseju
a pak pujdu a otevřu

Dvěře,jen ne klíč od sebe...
To náhodou ty otěvřeš možná někdy odemně
A pak zas si zbohem dáme
a pak mužeš jít na náměstí zvonit klíčema
aby to nějakej zmysl poslední mělo a naposled nahodit blaženej usměv
usměv rozčarovanejch čarodejnic co ti ode mne pár takovech kroužku na klíče darovali
ze srdce má lady...