Jako stín

Umřela jsem Tvojí vinnou snad tisíckrát
a stejně tolikrát vstala jako Fénix s popela,
lži, hádky to všechno mělo pevný řád,
jako ostrý břit vrývalo se do těla...

Pláč do ruda barvil mi oči
a starosti do tváře ryly mi vrásky...
Vím, že každé utrpení jednou končí,
sama se sebou uzavírala jsem sázky...

Pak rozhodl osud, co voní po růži,
pleť měl bílou a vlasy zrzavé...
Měl Tě v posteli a vryl se pod kůži,
přes ženu, jež rty má krvavé...

Pod jejím vlivem procházíš nocí,
míjíš mě, nepoznáš jsi jako stín...
Na věky propadl´s ďábelské moci!
Co víc říct? Jsi upíra syn...