Domácí trauma

Svíjím se bolestí,
s dechem nestačím.
Proč nejsem obdařena
životem jinačím?

Co takhle pěnice,
tu má každý rád.
A nebo štěnice,
špíny kamarád?

Chtěla bych být labutí,
důstojně obývat vody stojaté,
ledním medvědem,
lovit na planině,sněhem zaváté,
pumou,co jelena skolí,
orlem,jenž pátrá bedlivě po okolí.

Jsem však jinak stvořena,
jsem žena,
na jejíž bedrech tíha leží,
ať je teplo,nebo sněží.

A co muži?Ti se mají,
jenom hry a srandu znají,
doma denně pomáhají...
vyjíst ledničku.

A my,ženy,je máme na tričku!