Příživníci...

Jak dvě klíšťata
Co stále sebou nosí pes
Jsme my dva do sebe zapití
Společnými vzkazy živíme to prokletí
Díváme se na úplněk
Něž proloží ho
Společné psi zavití
I když jsme od sebe tak vzdálení
Slyšíme to kvílení
...
Co rve nám bubínky
Do srdcí bodá hřebíky

Parazitujeme na lásce
Hovíme si v bolesti
Ani žádné očkování
Nás před sebou nespasí
Pořád dál a dál
Chceme se navzájem trápit
Obviňovat se, kdo udělal více chyb
...
I naše kosti na hřbitově
Si tiše povídají, o hlíně, o hovně

Pořád nosíme si jeden druhého v myšlenkách
I když si svorně píšeme
"Já už tě asi znát nechci"
Zdají se nám jednomu o druhém sny
Z nich pak živíme černé dny
Naše tužby zamotané v nedospělosti
Polibky co zničily tajemné mlhy
...
Ať již na našich temných blatem
Nebo vyvolané městským smogem

Proč problémy neodplují
Tak jako na jaře kry
Živý přesto mrtvý
Čas utíká nám dál
Předběhli jsme asi dobu
Měli jsme se potkat až za nějaký čas
...
Tato zima je až moc dlouhá
Co by člověk za smrt dal