Jistý.

Prý se pozná týden předtím,
než člověk zemře,
místo mozku místo nahrazuje
promítačka filmů
z mládí pro pamětníky,
akorát v barvě
a bez zvukové stopy,
film skončí
až se vše protne
v jedné vteřině.
Možná je všechno jinak,
každopádně konec je jistý,
ale dozvědět se o něm
můžeme ze snů o wikipedii,
kde si přečteme náš životopis
i s datem úmrtí
a necháme si ho
strojově přeložit translatorem,
pak zavoláme nějakýmu kámošovi,
hele prej to uzavřu v šestačtyřicátym,
vyhranej boj s rakovinou
vyměním za infarkt,
a on že na něj asi spadne strom nebo tak něco.
Ráno se člověk probudí se smíchem,
s jedinou ochranou,
že se mu zase zdála
pěkná píčovina.