Hořké vzpomínky

Přestaň stavět vzdušné zámky,
schody až do nebe.
Posyp si hlavu popelem,
koukni se do sebe.

Tam,ve svém nitru,
objevíš černou skvrnu,
která,jak sama víš,
hází stín na tvou duši.

Málokdo tuší,
kudy život tvůj se ubíral.
Byla jsi svolná,
kdo tě chtěl,
ten si tě vzal.

Jsi v moci vzpomínek,
studu a hořkosti,
žiješ ze dne na den,
v lásce kladeš mnoho podmínek,
srdce máš kdesi skladem.
Neděláš si starosti.

Přestaň se obírat sama sebou,
život ti nekončí,začíná.
Hřích velký,však jediný,
s odpuštěním se prolíná.
Ať hodí kamenem,
kdo je bez viny!

Tak přemýšlej,co dál.
Stojí to za pokus,
vše za hlavu hodit.
Najdi si muže,jenž bude chtít
s tebou chodit,
nauč se pravou lásku znát

a z lásky se milovat!