Zrkadlo zříkatele

.

 

I. exsultate

 

 

Odpočinek?

Odpočinek je důležitá věc

To ví každej        Chtěla jsem si odpočinout

ale místo toho jsem jenom čuměla

do zdi a nechala automatický myšlenky

aby mě ničily

 

když jsem pak po sto padesátý

myslela na to, že chci umřít

řekla jsem si

 

to asi nebude to

co jsem chtěla

 

ale já jsem to měla

jen jsem to nevyužila

ne

není třeba minulýho času

je třeba odstranit posesiva

 

já jsem komunistka už dávno

ale než jsem si to uvědomila

posrala jsem, co se dalo

 

že prej vlastnění

to je kravina

v jistým smyslu jo           Nakonec

jsem se nenechala jenom

vlastnit

já se nechala vyvlastnit

 

něco jsem získala zpátky

v restitucích

něco je nenávratně pryč

asi je toho pryč příliš

protože dobíhám ze zásob

 

Někde se budu muset napít

 

 

II. jubilate

 

 

město už není moje

vždycky bylo moje

ale teď

teď patří milionu dalších lidí

a milionu ještě dalších

úplně jinejch a cizích lidí

který neznám

který neznaj mě

který nechápu

a který mě taky nechápou

 

i kočkám

psům těch lidí

dependentním i indepedentním ptákům

takovejm i onakejm potkanům

myším domácím

myším laboratorním

myším krmným

a tak

 

zrkadlo vlastnitele je věc

která bolí

jseš-li moc velkej narcis

máš-li se příliš rád

pak z toho budeš mít kulový

nic už nemám

nic mi nepatří

 

ale když s tim splynu

budu zase taková

jako dřív

 

Já jsem uměla bejt šťastná

i když mi bylo nejhůř

teď je mi dobře a

cejtim se jak duch

necejtim se vůbec

 

to město, ve kterym bydlim

to už je někde jinde

když tudy chodim

nechodim místem

ale vzpomínkou

ulicí

na kterou si nemůžu sáhnout

 

zrkadlo vlastnitele je těžký

a bolí Zrkadlo vlastnitele

je zrkadlo zříkatele

kterej o tom neví

já nevim, co je žít

a budu ráda, až přestanu používat

slovo já

 

 

 

.