přesto,že se jaro o dveře opírá
a rozkvétá celá příroda
mé nitro pomalu umírá
kamsi zmizela má pohoda
hlavu k zemi skláním
jsem jakýmsi tulákem
už se ničemu nebráním
stal jsem se hlupákem
už vím,že lásky pominou
vždy skončí jako každá noc
mé dětičky ať mi prominou
vždyť já sám prosím o pomoc
už měsíce v zármutku se topím
nedokáži srovnat vlastní mysl
o pomoc já prosím
vždyť takhle žít nemá smysl