Ztrácím se v prostoru

pohlcen nocí
v pavučině hvězd
ležím a mlčím
bezmoci na počest

cítím to tak
nemohu nic
ztrácím se v prostoru
kde není co říct

myšlenky mé
jak hladoví supi
co k mršině sletají
z blízké hvězdokupy

stále jich přibývá
v mysl mou klovají
prosím už dost
však soucitu nemají

nakonec odlétnou
a po nich jen lejno
mám chvíli času
a pak...
další hejno...