Kdesi uvnitř MĚ...

Všechna vykřičená NE
a spoustu otazníků,
před odpovědmi z neznámých dálek.

Ta slova ničící svědomí
a krásy jež nikdy neměli vzniknout.

Dotek dlaně,
kterou jsem nechtěla cítit
a přesto toužila
znovu a znova ji držet ve své.

Máloco zraňuje víc
než nenaplněná touha
a sny, které se nemají zdát
a přesto zdají.

Šimrají na řasách,
hladí na srdci a duši,
tak moc vzdálené té Tvé.

Možná, to slovo, možná
a třeba o maličko víc.
Slza, sama, padající,
schovaná někde hluboko v žalu.

Tam, kam nikdo nemůže přijít.
Ukrutné pálení a ledový chlad
Tvého sebezničení,
kdesi uvnitř, mě.