zapadá slunce

zapadá slunce, doba temna začíná
srdce mé je pusté a smutek v něm se schovává
plahočím se pouští
plahočím se svojí vlastní duší

každá cesta po které kráčím nikam nevede
hlasy v mojí hlavě dělají si jen legraci ze mě
o čem to vlastně všechno je ?
ptám se sám sebe tiše
v odpovědi se mi v dálce jen někdo skrytě směje.

prohlížím si kapky rosy
zobrazující společné snímky minulosti
slunce měl jsem na dosah ruku
avšak zdá se že teď zapadá rychlými kroky