Dno nejedno

Půlnoc již usíná,
měsíc mi napoví,
čí je to provina,
víno je nachový.

Zase jsem putoval,
prošel dno nejedno,
kam se jen uschoval,
ve sklenku bezednou.

Ten záhadný smysl,
pravdy a pocitu,
stíny, co plní mysl,
vylézaj z úkrytu.

Mají už opět pré,
nemají vstupenku,
nečekaj na antré,
na dýl i chvilinku.

A já pak bezradný,
odháním nejbližší,
tento stav proradný,
vůbec nic netiší...