Starý známý v malé láhvi

Starý známý v malé láhvi.

Když se na mě přes sklo díváš,
vím, že spoustu štěstí v sobě skrýváš.
Podávám ti ruku s ostychem,
doufajíc, že budeš chvilku úkrytem.

Tiše šeptáš ……. příteli,
mluvme skrytě, ať to jiní nevědí.
Pojedeme spolu zase tam, kde ty jsi vždycky jednička,
pojistí to se mnou, jedna malá sklenička.

Vím, že nejsi tím, kdo posune mě dál,
ale ten co vybere si daň.
Přičemž každý večer znovu,
paradoxně zvu tě domů.

Vidím, jak ruka se ti třese,
už sem tady -- ten co vždycky klid ti nese.
Já tě přece dobře znám - ty alibista jseš,
oba dobře víme, že zase napít se mě chceš.

Dvě cesty jsou teď možností ……..

Buď spolu dál se budem scházet,
a ty, zda beze mě žit umíš, se můžeš sázet.
Nebo vykroč do neznáma,
tam kde život ještě smysl dává.