bolest

jak sůl do otevřené rány,
vchází zmar ač nepozvaný,
hitchkokovi racci a vrány,
oči zpola vyklovány.
v jejich koutku stopa lesku,
o snu, snad v San Franciscu,
jak na slepého koně sázku,
výhra? - spíš pocit stesku.
v plitké černi jen dvě luny,
rudé, krví omývány,
neuvidí, že den je slunný,
bulvy pachuť hořkoslaný.
můj pohled už není též,
to já třímám otěž,
tak už můro táhni, běž,
jsi tortura a nebo lež?