A já budu ztracen

Nesešel jsem z hor,

abych se pak vrátil k výšinám!

Myslím na bezedné luhy všeho,

co dnešním oblakům dám...

V stínech skrýváš své úmysly,

kladiva, co nás obráběly...

Než obočí těžce roztáhnu,

rozzáří se tvé oči a usměje se luna do tvých pramenů.

A já budu ztracen...

Pojď mě zajmout!

Jsem připraven, starého člověka svléknu.

Dusíš se vlastní troufalostí,

ale já jen tiše vyčkávám.

Chce tě slyšet.

Chce tě vidět růst

ke mně,

k tobě...

Ke všemu co je ti svaté

skloním hlavu do rosy,

jen když budeš pít se mnou.

Neopouštěj mě.

Chci pít hořký kalich,

dotknout se horkosti země!

Dokud se malátností

neusměješ v můj prospěch...

Obstarám malé nutnosti,

než tvoje krev a voda budou mít naspěch...

I já se schovávám.

Nepřej si spatřit moje veřeje

Vyjdu a ty mě uvidíš

Najdeš mě tu schouleného

Jsem už plný po okraj

Tobě smím přetéct, vím

Přesto nespal své korouhve.

Za blízkými časy blýská se čas,

v němž přízraky nehrají na naše běsy,

ale hrůzám kovou zámky.

Nevěříš v místa, kde se můžeš odloučit

od kůží, co tě křižují.

Ale já najdu lék

a najdu sílu

Nuže pojď

Blíží se svítání