Anotace: ve chvíli, kdy si myslíme, že jsme už "pochopili", nám osud (nebo my sami?) vrazí další facku..
Jako pták v kleci, co tiše zpívá
tak i já uvnitř sebe se ptám
zatímco oba..
toužíme po svobodě..
Rezavý od vězení klíč
do zámku vsunut..
touha je pryč..
Svět otřásl se v základu
a ač již viděl jsem jej padat
nepřestává mne udivovat..
krutost rozpadu..
Blok po bloku iluze se hroutí
iluze o světě, iluze o mně samém..
Ze sutin prach Slunce zaclonil
taková je daň..
vybraná pokrokem..
Kde kvákaly žáby, už žádné nejsou
zmizela tůňka, zmizel i břeh
zmizela láska, smutek i naděje
nezbylo nic..
všude prázdno je..