Smutná báseň smutného básníka

Smutný básník píše,
však básníkova duše,
nemá psaní ráda,
snad raději by kamaráda.

Kamarád je více,
kamarád je moc,
kamarád je sice,
třeba i duševní pomoc.

Smutná duše,
smutný kousek,
kdo zahojí,
mečem rány vyryté?

Nejsem básník,
ni však voják,
jsem prosté nic.
Jsem jen torzo trosky.

Jsem jen....
ano jsem jen,
a snad i budu...
...snad...

Láska a přátelství je někdy dost,
ale kdo pomůže překonat bolest...
Snad opět jenom láska...
Ovšem bez přátel lásky není...