***

do stříbrného plátna/ kdosi zabalil se/ a zanechal jen otisk tváře/ po kadidle voníš/ na náměstí s nadpřirozeně / velkým ciferníkem/ se scházíme/ ke kotníkům pozlacených model/ padáme/ jak líné světlo pozdního odpoledne/ je neděle a i kdyby/ v nás přestal jít proud/ a srdce ten mechanický skrček/ přestalo bít věčné světlo/ nás přece ochrání/ cigaretku zapálíš si o něj/ do rtů vložíš tu s chutí myrty/ tu kterou nekoupíš jinde/ než u kulhavého žida na rohu ulice/ a dál už to známe oba/ odlesk kolejí a na dlažební kostce/ trochu deště z večera zavoní/ pyl smíchaný s prachem/ ztrachem zpocený záda/ tupě zabolí/ svět se otřese tím nenadálým chladem/ zvony zatroubí tak silně/ že je i ryby slyší/ půlnoční sumci s mléčnými oky/ ale co je nám po nich? Co je nám po všem!?/ vítr spustí lijavec z květů/ na obřím ciferníku může(!)/ být za pět dvanáct/ a nebo právě celá/ máme tedy na výběr/ tak už něco pověz/ nebo se promlčíme/ do ulic staré Prahy/ řekni jsi věřící nebo ne?/ klesneš na kolena před zlatou bohyní/ a řekneš/ jsem nevěřící na dalších tisíc let./