Jednou přijde

K čemu je pravda

když tolik zraňuje

 

A ty se už nezeptáš

jak to bylo

 

 

Tolik z nás

už se nabulilo

 

 

Svět si ji vymyslel

Ubrečenou iluzi

 

že lhát se nemá

 

 

A já si tolik přál

 

Aby byla

 

němá

 

Třeba by jí pak nikdo nevěřil

jako mně

 

Bolest

i krásu

 

 

Chodila by si po domě

A já se tak nebál

času