Tambor

Veselou čepici komicky smek,
O břich si opíral děravý buben,
jsem tambor na přání,v pozdrav mi řek,
Od dubna bubnuji a zase je duben,

Tak mi stál pod okny když odbyla pátá,
znavení rolníci z pole se vrací,
Do ticha zaznělo rázné bum tarata
Když hřímal na buben utichli ptáci.

Den se již nachýlil on pod okny stál,
Ozářen západem , -jak figurka svatá,
Den tryskem k noci přímo se hnal,-
veřeje roztrhlo rázné bum tarata

Podivný sen mi odnesl spaní,
kdo´s vztáhl dlaň v mou hroudu zlata,
Do domu vstoupil dál, bez mého zvaní,-
tichem se neslo zlobné bum tarata.

Kdopak jste,- nezvaný cizí pane?,
- proč vybral jste si moje vrata?,
má-li se stát, pak nechť se stane,
Tmou jen další bum tarata.

Ze zoufalství mě vykoupilo spaní,-
Strach - je vězte má achilova pata,
Snad to byl je sen - pro smilování,

Jen srdce dál bilo své bum tarata.