Šťastný konce

Pohledem s nadějí zabloudím k dveřím

okem jestřábím, s okem na silonce,

a stále nepláču, protože věřím

na divný náhody a šťastný konce.

A na tom konci si zas kabát svlíkáš,

něco žes' zapomněl, jak jsi tak spěchal.

A pak mě pohladíš, zatímco říkáš,

že jsem to byla já, co sis tu nechal.